Firmy přicházejí o miliardy kvůli duševním potížím zaměstnanců. K řešení tohoto problému by přitom mohlo přispět zavedení flexibilních forem práce. Emily Reynolds mapuje aktuální poměry ve Velké Británii.
Dopad duševních onemocnění na situaci na pracovišti zcela jistě není zanedbatelný. Organizace Mental Health Foundation(1) uvádí, že s psychickými potížemi má přímou zkušenost jeden člověk ze sedmi: 12,7 % všech dnů pracovní neschopnosti připadá na duševní onemocnění a lepší podpora v této oblasti by britským firmám mohla ušetřit 8 miliard liber ročně.
Možná vás to překvapí, ale výzkumy a analýzy stále jasněji ukazují, že by mohlo pomoci zavedení flexibilních modelů práce. Podle jedné ze studií Durhamské univerzity z roku 2010(2) může mít flexibilní pracovní režim, který „zaměstnancům dává širší možnosti rozhodování a volby“, řadu pozitivních účinků na zdraví – od kvality spánku, zmírnění únavy a zvýšení úrovně duševní bdělosti až po zlepšení krevního tlaku a psychické kondice – a „druhotně“ může přispět také k posílení pocitu sounáležitosti a vzájemné podpory na pracovišti.
Z jiné studie, již provedla Univerzita v Kingstonu pro organizaci Chartered Institute of Personnel and Development (CIPD)(3), vyplynulo, že lidé s flexibilním úvazkem mají k práci zpravidla silnější citovou vazbu, v zaměstnání bývají spokojenější, obvykle o své firmě hovoří kladněji a mají menší tendenci z ní odcházet.
Dokonce i britská vláda zveřejnila vyjádření(4), v němž zaměstnavatele vyzývá, aby právě z tohoto důvodu nabízeli flexibilní možnosti práce. Tehdejší ministr zdravotnictví se nechal slyšet, že to je „klíčové pro zdraví a duševní pohodu lidí“. Spojitost mezi flexibilním modelem práce a duševním zdravím je tedy zřejmá. Mnoho britských firem si proto nyní klade otázku, jak flexibilní způsoby práce zavést do praxe.
Už ne striktně od deváté do páté
V kancelářích odjakživa tradičně platila pevná pracovní doba: nejčastěji od deváté do páté, od osmé do šesté a podobně. Dnes ale řada společností připouští, aby jejich zaměstnanci pracovali podle jiného rozvrhu – aby si standardní týdenní pracovní dobu vtěsnali do menšího počtu dní, kdy pracují déle, nebo aby začínali či končili později.
Britská charitativní organizace Mind, která se zaměřuje na podporu duševního zdraví, připomíná, že pružná pracovní doba – jež zaměstnancům umožňuje svobodněji rozhodovat o tom, kdy přesně budou pracovat – může být cestou k dosažení „lepší rovnováhy mezi profesním a soukromým životem a nabízet šanci vyhnout se stresu a nákladům spojeným s dojížděním a také prostor pro pravidelné návštěvy u lékaře“. To vše je pro lidi, kteří se potýkají s duševními nemocemi, velmi důležité.
Možnost začínat s prací později může být pro zaměstnance, jimž ranní vstávání dělá problémy například kvůli užívaným lékům na uklidnění, opravdovým darem z nebes.
Obecně lze říci, že flexibilní pracovní doba také „lidem může pomoci efektivněji sladit pracovní a soukromé povinnosti,“ jak vysvětluje profesorka Kinman. „Je potvrzeno, že lidé, kteří mají pružný pracovní rozvrh, mají pocit lepší kvality života a jsou spokojenější se svou prací,“ dodává.
Zkrácená pracovní doba
Zkrácení pracovní doby může mimo jiné snížit pravděpodobnost rozvoje syndromu vyhoření, který podle některých výzkumů(5) může jen ve Velké Británii ohrožovat více než půl milionu lidí. Studie z roku 2015(6) dospěla k závěru, že kratší pracovní doba má pozitivní vliv na spánek, paměť a míru negativních emocí, ospalosti, únavy a vyčerpání. Jiná studie(7) přišla s tezí, že zaměstnavatelé by zaměstnancům s duševními problémy měli zkrátit pracovní dobu, aby „se snížila intenzita psychických potíží u ekonomicky aktivní populace“.
Je prokázáno, že flexibilní modely práce, jež zaměstnancům dávají větší svobodu, přispívají ke zvýšení kvality života a prospívají duševnímu zdraví.
Práce na dálku
Změna pracovní doby však není jedinou možností, jak zlepšit křehké duševní zdraví zaměstnanců. Prospět mu může také změna prostředí, jinými slovy povolení práce mimo kancelář. Z výzkumů(8) plyne, že práce na dálku může mít příznivý účinek na psychické zdraví a může zvýšit nejen kvalitu života, ale i míru spokojenosti s prací.(9) Jak dokládá jiná studie(10), práce doma, případně ve sdílené kanceláři či coworkingovém prostoru dále může snižovat pravděpodobnost vyhoření, stresu a psychického strádání.
Gail Kinman, která na Bedfordshirské univerzitě vyučuje psychologické aspekty ochrany zdraví při práci, poukazuje na to, že pro mnoho zaměstnanců je velkou zátěží i stres spojený s dojížděním – zvlášť pro ty, kteří musí užívat léky nebo se kromě kariéry snaží zvládat i rodinný život.
Vědci zjistili, že 33 % lidí, kteří do práce dojíždějí na delších trasách (na jedné cestě stráví přes 60 minut), má větší sklony k depresi. Je o 40 % pravděpodobnější, že si dělají starosti se svou finanční situací a o 12 % častěji si stěžují na stres spojený s prací.(11)
Na tento problém upozorňuje též organizace Mind(12): cestování v ranní a odpolední špičce může být mimořádně stresující a kromě toho i značně nákladné. Pokud ho lidé trpící duševními problémy nebudou muset absolvovat, může se jim výrazně ulevit.
Přizpůsobit se budou muset všichni
Zavedení modelu práce na dálku se patrně neobejde bez náležitého proškolení nadřízených. „Někteří vedoucí pracovníci [svým podřízeným] neumí nabídnout správnou podporu,“ říká Almuth McDowall, expertka na psychologii organizací z vysoké školy Birkbeck, University of London. Odkazuje při tom na kulturu vzorné docházky, tzv. prezentismu, v níž se výkon měří nikoli podle kvality odvedené práce, ale podle doby strávené na pracovišti. „Tento přístup se musí změnit,“ zdůrazňuje. „Přechod na flexibilní režim je třeba správně zvládnout, jinak velké zlepšení psychické pohody nepřinese.“
S tím souhlasí i Gail Kinman. „Někteří nadřízení s řízením zaměstnanců na dálku zápasí a nechtějí se vzdát představy, že přítomnost na pracovišti je zárukou produktivity, a že když na zaměstnance neuvidí, ti budou práci odbývat,“ říká. „Aby si osvojili nezbytné dovednosti, budou potřebovat další školení.“
„A změny se musí provádět systémově, na základě analýzy stresových faktorů spojených s prací, které se následně budou řešit přímo u kořene,“ doplňuje Kinman. „Je nezbytné snížit požadavky a nabídnout větší samostatnost v organizaci práce a podporu. Postupně lidem musíme pomoci, aby si vypěstovali odolnost, která jim umožní efektivně zvládat nároky jejich práce.“
Nabídnout, ne nařídit
I u flexibilního modelu práce – podobně jako u péče o duševní zdraví – samozřejmě platí, že to, co vyhovuje jednomu, nemusí sedět druhému. Některé lidi, především ty, kteří si příliš neumí plánovat čas, pružný pracovní rozvrh ani v nejmenším neláká.
„Je nesmírně důležité, aby si zaměstnanci mohli sami zvolit, jestli chtějí pracovat ve flexibilním režimu, a pokud ano, jakým způsobem,“ říká Gail Kinman. „Flexibilní práce není pro všechny. Někteří zaměstnanci dávají přednost docházení do kanceláře ve firmě a pevnému každodennímu rozvrhu. Má-li mít flexibilní model přínos, lidé musí mít možnost si ho zvolit a nastavit podle svých potřeb.“
Výzkum jí dává za pravdu: Zdá se, že z hlediska zlepšení duševního zdraví je klíčové, aby o sobě zaměstnanci mohli sami rozhodovat, nikoli aby firmy zavedly jeden paušální „flexibilní“ systém.
Emily Reynolds je oceněná novinářka na volné noze a autorka knihy A Beginner’s Guide to Losing Your Mind.
Zdroje:
(1) https://www.mentalhealth.org.uk/statistics/mental-health-statistics-mental-health-work
(2) http://cochranelibrary-wiley.com/doi/10.1002/14651858.CD008009/full
(3) https://kar.kent.ac.uk/28280/
(4) https://www.gov.uk/government/news/employers-urged-to-offer-flexible-working-to-support-mental-health-needs–2
(5) http://www.hse.gov.uk/statistics/causdis/stress/
(6) http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0020872815580045
(7) http://oem.bmj.com/content/early/2015/06/22/oemed-2014-102791.short
(8) https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/ntwe.12097
(9) http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1039856215608284
(10) http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0003122415622391
(11) https://www.independent.co.uk/news/business/news/long-commutes-work-employee-depression-obesity-productivity-workers-research-travel-a7749206.html
(12) https://www.mind.org.uk/information-support/tips-for-everyday-living/workplace-mental-health/types-of-work/#flexible
